Přinášíme aktuální informace o stavu porostů ozimů po mrazivém období.
Vyležení ozimů pod sněhem spojené s vyčerpáním rostlin a jejich napadením plísní sněžnou patří k druhému nejčastějšímu zimnímu stresu, který se vyskytuje na našem území. Díky teplým zimám v posledních letech jsme v nižších polohách působení sněhu téměř odvykli. Letošní zima se na celém území ČR připomněla dostatečnou sněhovou nadílkou. Jak jsme informovali v poslední zprávě o stavu ozimů k 25. lednu 2021, na některých místech Českomoravské vrchoviny a v podhůří severních a západních hor se vytvářely podmínky pro vyležení ozimů pod silnější vrstvou sněhu. Po téměř jednoměsíční sněhové pokrývce v lednu však došlo počátkem února k tání sněhu. Na našich polích sníh zmizel po celodenních otepleních k 3. a 4. únoru. S příchodem mrazivého období od 6. února sníh opět začal padat, často na postupně promrzající půdu. Jestli sníh roztaje na většině území do konce února, podmínky pro zvýšené riziko vyležení ozimů přestanou být aktuální. V případě rychlého tání může naopak vzniknout lokální zaplavení porostů vodou. V závislosti na teplotě a době trvání zaplavení by mohlo dojít k tzv. vymokání porostů v důsledku anaerobních podmínek.
Vymrznutí ozimů patří k nejčastějšímu poškození přezimujících ozimů v ČR. Pokud působí jen holomrazy, stačí i kratší období s teplotami blížícími se k -18 °C, aby došlo k rychlému promrznutí vrchní vrstvy ornice a k poškození odnožovacích uzlů obilnin či hypokotylové části řepek mrazem. V případě souběžného výskytu mrazu a sněhové pokrývky záleží na vrstvě sněhu, době působení mrazu a jeho intenzitě. Taková situace nastala v mrazivém období v první polovině února 2021. Od počátku 6. února došlo k postupnému vpádu mrazivého arktického vzduchu ze severovýchodních částí Evropy. Silnější pokles teplot pod bod mrazu nastal nejdříve v severozápadních oblastech ČR, později na severní Moravě a v ostatních částech Čech, nakonec i na jižní Moravě. Rozdělení sněhových srážek, výšky sněhu a dosahovaných minimálních teplot vzduchu odpovídalo tomuto rozdělení. Výška sněhu přes 10 i 15 cm se vyskytovala postupně v Čechách, kolem 10 cm na polích severní Moravy a nejméně, kolem 5 cm, ve střední a jižní části Moravy. Přitom přízemní minimální teploty vzduchu v Čechách postupně klesaly pod -20 °C, na střední Moravě pod -15 °C a na jihu Moravy pod -10 °C. I přes nejnižší přízemní teploty vzduchu, v nižších polohách Čech až k -25 °C, byly porosty ozimů uvedenou sněhovou vrstvou dobře chráněny. Přitom ozimy po oteplení na počátku února měly poměrně nízkou odolnost k mrazu. Zatímco v Čechách, kde hloubka promrznutí půdy se pohybuje do 5 až 10 cm, došlo ve středních oblastech Moravy k promrzání vrchní vrstvy ornice až do 20 cm. Jednalo se o pole, kde vrstva sněhu byla nižší než 3 cm. V těchto oblastech se tak mráz v půdě nejvíce přibližoval riziku poškození rostlin mrazem. Zima ještě neskončila a vzhledem k následujícímu oteplení a případným dalším vlnám nízkých teplot bude třeba stavu porostů ozimů věnovat pozornost a sledovat jejich regeneraci.
RNDr. Ilja Tom Prášil, CSc., Ing. Jana Musilová
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha
Obrázek: Porost ozimů chráněný sněhem před mrazy (foto I. T. Prášil)