Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. se důrazně ohrazuje proti obsahu a vyznění článku uveřejněného na Novinky.cz dne 19. 4. 2023 pod názvem: „Úřady na nic? Tentokrát výzkumné ústavy na výplatní pásce ministerstva zemědělství. Vysají půl miliardy“.
Článek spekuluje o potřebnosti zemědělského výzkumu, respektive o zrušení zemědělských výzkumných organizací v ČR. I když toto nedělá sám obsah článku, který poskytuje víceméně holá fakta, tuto úlohu plní připojené nadpisy, které jsou značně manipulativní i díky využití výrazů, které mají negativní konotaci. Článek hraje na vlnu populismu ve snaze oslovit běžného člověka a zneužít jeho averzi vůči zbytečné byrokracii, využitím termínu „úřad“, pro označení výzkumných ústavů. Každý z občanů je samozřejmě pro zrušení „zbytečných úřadů“. I když věříme, že naprostá většina občanů chápe rozdíl mezi úřadem, místem realizace státní moci, a výzkumným ústavem, vědeckým pracovištěm, nadpis článku předkládá čtenářům dezinformaci, která spoléhá na její emotivní náboj a na absenci ověřování sdělené informace. Protože pokládáme za nemožné, že by rozdíl mezi úřadem a vědeckým pracovištěm v redakci Novinek nechápali, považujeme tento článek za cílený útok na zemědělská výzkumná pracoviště, z důvodů, které nám nejsou zcela jasné.
Sám článek vyvolal pod příspěvkem diskuzi o potřebnosti výzkumu jako takového, nejen zemědělského. Přitom potřebnost výzkumu je objektivně zcela zjevná. Bez výzkumu, bez ohledu na jeho formu, bychom dnes byli stále ještě v době kamenné, možná ani to ne. Státy, které podporovaly nebo podporují výzkum, mají obvykle nejvyšší hospodářský růst; podpora výzkumu dlouhodobě patří i mezi priority českých vlád. Řada lidí si neuvědomuje potřebnost výzkumu, i když naprostá většina věcí, které nás obklopují, jsou výsledkem výzkumu a vývoje, ale bereme je všichni jako samozřejmost.
Diskuze o nepotřebnosti výzkumu používá argument, že kdyby se výzkumná pracoviště dnes zrušila, tak zítra to nikdo nepozná. To je možná pravda, ale je třeba si uvědomit, že cesta mezi objevem a jeho uvedením do praxe je poměrně dlouhá a neprojeví se okamžitě. Proto i důsledky zrušení výzkumu bychom pocítili se zpožděním. Je třeba si uvědomit, že pokud bychom u nás výzkum zrušili, budeme zcela závislí na dovozu „know-how“ ze zahraničí. Přičemž riziko závislosti na zahraničních dodávkách jsme poslední dobou zažili na vlastní kůži v době covidové krize či války na Ukrajině. To, co je normálně zcela běžné, se v době krize najednou stane obtížně dostupné, nebo silně podraží (roušky, vakcíny, antibiotika, energie, potraviny,…). Ukazuje to na nezbytnost určité míry soběstačnosti v základních komoditách na národní úrovni, včetně těch produkovaných našimi zemědělci.
Na základě našich vlastních zkušeností za poslední roky si můžeme uvědomit, že to, co považujeme v poklidné době za samozřejmost, v době krizí samozřejmé být nemusí. Pokud se k nám rozšíří ze zahraničí nějaká nová choroba nebo nový škůdce zemědělských plodin, lesních dřevin nebo hospodářských zvířat, výzkumníci pak budou stát v první linii, aby patogeny nebo škůdce identifikovali a našli postup pro jejich eliminaci, a to ať už nějakou přímou metodou chemické ochrany, vyšlechtěním nových odolných odrůd nebo změnou způsobů pěstování či ošetřování zemědělských kultur nebo chovu hospodářských zvířat. Ukazuje se, že je liché spoléhat se na to, že prakticky vše můžeme dovézt ze zahraničí, protože v době krizí to neplatí!
Článek rovněž podsouvá čtenáři nepravdivý pohled na způsob financování výzkumných ústavů. Ministerstvo nerozhoduje o přiděleném objemu financí do (zemědělského nebo jiného) výzkumu. Toto řeší Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace na základě dosažených výsledků výzkumu, a musí být schváleno vládou a parlamentem (jsou to rozpočtové položky). Dlouhodobě udržitelné financování výzkumu není rozhodně procházka růžovým sadem, jak by se někomu, kdo považuje výzkumný ústav za úřad, mohlo zdát. Ve výzkumu je silně konkurenční prostředí a o zdroje je nutné tvrdě soutěžit formou grantů. Pokud si objem osobních nákladů (50 %) z uvedených prostředků v článku vydělíte počtem zaměstnanců, tak vám musí dojít, že za tyto peníze vám ve výzkumu nikdo nebude pracovat, protože to pokrývá dnes asi tak 30 % mzdy. Zbývající část musí odpovědní pracovníci, řešitelé projektů, získat ve veřejných soutěžích prostřednictvím národních či mezinárodních výzkumných grantů nebo komerčních zakázek. Doba řešení výzkumných projektů je obvykle kolem tří let. Výzkumné týmy potřebují silně specializované a kvalitní odborníky, kterým však mohou garantovat „jistotu“ zaměstnání pouze na tři roky. Pokud projekt skončí a není nahrazen novým projektem z důvodu nízkého objemu financí ve veřejných soutěžích výzkumu nebo dokonce jejich nevypsání, tak se to okamžitě projeví na výši mzdy nebo dokonce na rozvázání pracovních úvazků. Zatímco státním úředníkům byly v září loňského roku navýšeny platy o 10 %, toto navýšení se žádných výzkumníků netýká – nejsou na výplatní pásce ministerstev, jak se snaží manipulativně podsouvat zveřejněný článek!
Věříme, že cílem každého novináře je poskytovat objektivní a ověřené informace. Zveme proto redaktory Novinek.cz na návštěvu našeho ústavu a rádi jim informace o naší činnosti poskytneme osobně.
Vedení VÚRV, v.v.i.